Pohoršování v ulicích Prahy

To jsem se takhle zase jednou zapojila do soutěže o focení.
Jediný požadavek? Vymyslet neobvyklé téma. Bylo hned jasné – shibari v ulicích města! Chtěla jsem to nafotit dlouho, ale nemohla jsem ani za nic najít správného fotografa a tento vypadal tak slibně, HnujblikArt.
Už jsem ani nedoufala, když tu najednou… byla jsem mezi vybranými!!

Nadšeně jsem se ihned ozvala. A pak, na to zapomněla! Celá já, takže nám domluvit se trvalo tak dlouho, že se focení uskutečnilo až na podzim…
O to větší zábava to ale byla!
Řekla jsem si, že nejvíce lidí potkám na malé straně. Namířili jsme si to tedy přímo na hrad! Prošli jím skrz a zjistili, že s lidmi to bude složitější. A tak jsme zkusili  zajít až za hrad, do uliček… Postupně jak jsem se svlékala a pomalu svazovala došlo mi, že lidé nevymřeli a mnohým jsem už jen tím dost zlepšila den. Kdybych si od všech co mne vyfotili vzala kontakt, asi bych měla fotek slušnou sbírku.
Co mne však pobavilo a zároveň zaujalo více nežli úsměvy byl fakt, že turisté kolem měli kulichy a bundy. Zatímco já byla oděná jen do spodního prádla a provazu. Nepopírám, zima mi skutečně byla. I přesto jsem se snažila tvářit statečně.
Když už jsem se „oblékla“ nezbývalo nám než tak trochu vyhlížet lidi. A tehdy jsme narazili na první problém. Mnozí turisté jsou velice slušně vychovaní. A když si všimli že fotíme, nechtěli před fotografem projít. Buďto se zastavili nebo nás obešli obloukem. Což nám dost kazilo plány. A tak jsme na ně museli tak trochu nachystat pastičky. Kdy jsem stála za rohem, fotograf se tvářil nenápadně a čekali jsme kdy projdou jakože kolem. Popravdě jsem téhle technice nevěřila, ale zafungovala skvěle!

Mimo jiné jsem se skvěle bavila, jakmile kolem nás prošel pár. Většinou se nejprve nenápadně otočil on a krátce po té ona. Oba se tvářící, jakože to vůbec neudělali. No, nemít z takových lidí srandu je zkrátka nemožné.
Uličky nás brzy přestaly bavit. Navíc někde v mé hlavě narůstaly obavy, že z těch dlouhých schodů brzo někdo spadne… A tak jsem se vrátili k hradu. Kde jsem se vyhoupla na vyhlídkovou zídku a… reakce okolí byla prakticky nulová. Což nás velmi překvapilo. Avšak nenaplnilo naše představy. Takže jsme  pokračovali dál.
Pokud jste někdy šli od Pražského hradu dolů víte, že je tam takové velké a docela dlouhé schodiště doplněné o velmi pěkné žluté výklenky. Ty už samy o sobě jsou zkrátka úžasné! Ale pro naše účely byly snad stvořené!! Chodí kolem nich hromada turistů a přitahují pozornost. Takže jsem si tam hned vylezla a čekali jsme. Blížil se dav!
Upřímně ten pocit vám nedokáži popsat. Ale už podle fotek vám bude jasné, že to bylo skvělé! Hromada lidí co prochází velká část z nich se zastavila o pár schodů níže a pozorovali dění. Někteří si fotili jen mě, jiní se nechali zvěčnit přímo se mnou. Bylo to… prostě skvělé! Přesně takové jaké jsem si vysnila – né-li lepší. A i když vidíte jen zlomek, mě zážitek už nikdo nevezme.

Čekáte nějaké další záživné pokračování?
Žádné není, odtud už mne jen čekala cesta domů. Neboť naše plány nevyšly. Chtěli jsme ještě nafotit něco v tramvaji. Bohužel množství lidí a značná tma nám to dost znemožnili. Avšak oba dva nás spolupráce vážně bavila. Takže o dalším focení reálně uvažujeme. Jenže to chvíli potrvá, musím najít relativně pohledného, ale hlavně šikovného riggera. Přesto, máte se na co těšit!
V mezi čase se můžete třeba podívat na další skvělou tvorbu od tohoto fotografa na jeho stránce HnujblikArt.

A co vy, máte rádi svazování? A co si o tomto „pobuřování“ na veřejnosti myslíte?