Večírek v duchu Maškarády

Konverzace na úrovni,
nádherné dámy, nádherní páni.
Když tu zatouží po krvi,
stužka jim napoví.

Jako je už u mne zvykem, navštívila jsem další dekadentní akci. Ovšem, tentokrát šlo spíše o večírek, nežli párty. A nebyla to jediná specifikace akce. Pokud máte slabost pro role-plaing a politické hry určitě byste si také přišli na své. Téma akce byla Maškaráda, což je stará (snad původně RPG) hra o upírech a jejich společnosti. V Praze se tato hra dostala do podoby městského larpu a právě ten této akci vévodil, navíc jí dodával neskutečnou atmosféru.

Akce proběhla v klubu Kotelna, což byla perfektní volba – neboť ač se odtud v noci jen z těží cestuje, zdejší prostory jsou prostě úžasné! Vstupní místnost je takového lehce hospodského typu s několika koženými sedačkami a křesly, či stolky s klecí pro zlobivé otroky. Ale jinak nic zvláštního – příjemná hudba, dobré jídlo a rozmanitý výběr nejen alkoholu. Nad touto „halou“ najdete sál s pódiem, kde se odehrálo několik vystoupení. A nakonec ta hravá část, která zabírá druhou stranu (tedy zbytek klubu) budovy. Je to několik velmi hravých místností a několik pokojíků s postelí. Tedy máte prostor se vyřádit – vše záleželo na domluvě. Ovšem v průběhu večera se z větších (hravějších) místností staly místnosti pro hrátky spíše společné – tedy mohl vstoupit téměř kdokoli. A v malých pokojíčcích se zavíraly párty či menší sobě známé skupinky.

Odění bylo spíše společenské, tedy velké nabírané suknice, obleky, vázanky, korzety… Prostě radost pohledět. Ovšem když se vám někdo nezdál, tedy vybočoval bylo dobré vzpomenout si na jednotlivé rody. Tedy byla velká výhoda když jste se alespoň základně orientovali ve hře. Pak najednou mnoho, na oko bizarních, situací dávalo smysl.
  …………………….  

Já jsem na akci šla jako takzvaná bloody doll. Což měl být člověk a tedy potrava Rodným (upíři – pšššt). A patřila jsem svému doprovodu, což byl jako klasicky Tomáš. Ale jak se to pozná ptáte se? Jednoduše, panenky při vstupu dostaly stužku – modrá pro soukromé, červená pro veřejné – a zavázaly si ji tam, kam si přály být kousány. Zdá se to být detail, ale ve světě rolí má velkou váhu a dodržuje se. Atmosféra tedy na jedničku už od začátku.

Jen chvíli jsme se rozhlíželi, nechali si nalít víno a vyrazili se podívat k pódiu. Měla tam být totiž další show.
Bohužel jsme tu první nestihli. Na druhou stranu mě žonglující svalovec moc neláká. Jako jo, žonglování umí být zábavné – třeba to co jsem viděla na S&M show – ale ta spojitost s tím tělem… nevím prostě to není můj typ. Ale přišli jsme v čas! Prošla těsně kolem nás princezna a chvilku na to začínala aukce obrazů. Vybraly se docela pěkné peníze, ale obávám se, že se daly najít lepší kousky pro takovouto příležitost. I když ten třetí se zamlouval i mě. Jaký obraz by oslovil vás?

Po ukončení aukce následoval překrásný nemrtvý zpěv. Na mne bylo bohužel příliš brzy a tak jsem pod pódium nešla. I když to bylo velmi lákavé, zpěvačka byla vážně překrásná! Zato se tam ale pohybovala velice akční a hlučná skupinka Malkaviánů.

Po té následovala krátká přestávka. Šli jsme se tedy podívat do mučírny. Která se nám oběma velmi zamlouvá, nejen že je pěkná zařízením, ale i pomůcky jako rákosky pouta, provazy, potěší. Tam jsme potkali další tři Rodné – dvě dámy a jednoho muže. No jak myslíte že to skončilo? Ale jistě, muž mě přidržel a dámy s Tomášem se vystřídali v mučení mého zadečku a zad. Bohužel tuto krásnou seanci přerušili rodní z rodu Malkaviánů, zase! A to své představení ani nedokončili, no prostě na facku. Ale role je role… na druhou stranu se v jejich rodě našli i slušnější jedinci. V ten moment jsem velmi litovala, že jsem bloody doll – měl nádherné vlasy! Nu což, čas ubíhal a blížila se další show.

Šlo o velmi procítěnou malbu. Muž se dotýkal linií dívčina těla a ona tyto linie přenášela na papír. Moc pěkné vystoupení – nečekala jsem, že by malba mohla být dobrá jako „show“, ale skutečně byla. Nedá se to moc popsat slovy, přála bych vám to vidět, někde, někdy. Následovalo vystoupení houslistky. Opět velmi pěkná slečna a šikovná! Hudební vložka příjemně osvěžila. Byl čas na další sklenku vína a něco malého k snědku a trochu více hovoru.

Hodiny ubíhaly jako minuty, a v mžiku byl čas na další vystoupení. A čím nás udivili tentokrát? Netradiční módní přehlídkou, pojatou jako výběr družky podle jejích schopností. Šlo o vystrojené válečnice převážně v korzetech z kůže. Ach ty barvy! Prostě miluji barevnou kůži.

A další pauza! Víte co je ale špatné? Nepamatuji si co jsme dělali. Zřejmě vedli rozpravy s dalšími existencemi. Zvláště pak s trojicí z mučírny. Kdy jsem si i já skvěle pohovořila s „mužem v síťovině“, jak jsem rodnému pracovně přezdívala.
Pravděpodobně se TO stalo někdy v tomto čase. Potkala jsem člověka, kterého bych zde čekala nejméně. Rodinného přítele, kterého znám od dětství. Později (někdy kolem sedmé třídy) mne dokonce doučoval. Naučil mne jíst hůlkama. A obecně prostě znám jej celý život. Potkat jej právě tady… no byla jsem v rozpacích, přiznávám. Polonahá, připitá a v rozverné náladě. Situace k popukání. Na druhou stranu prohodili jsme několik vět a mě došlo, že vlastně je naopak více než samozřejmé jej tady potkat. A dokonce jsem se ani nestyděla. Prostě, nakonec ta situace byla přátelská až přirozená. Ale to až zpětně. Protože v ten moment jsem z toho byla naprosto mimo a nechápala jsem co se děje a proč… Avšak víte co by mne nepřekvapilo, nýbrž pobavilo příště? Kdybych takto na dekadentní akci potkala vlastní máti.

Přišla na řadu poslední show. Burleska! První burleska která se mi opravdu líbila. Navíc, nejen že byla extrémně svůdná, ona se naprosto úžasně pohybovala ve vzduchu v kruhu! Záležitost, která mne fascinuje už nějakou dobu a po téhle show uvažuji, že to vážně zkusím.

No, touto dobou už bylo mnoho hodin. Byla psaná taneční zábava. Ta v reálu probíhala jen chvíli, i když na nějakých dvacet tančících párů byl vážně pěkný pohled. Ale nastal náš čas! Vrátili jsme se do mučírny. Bylo zde již více lidí, ale to nás od hraní neodradilo. Skončila jsem přivázaná u „řetězu“ a popoháněná rukou a plácačkou. A na dosah ode mne se naprosto zažraně tři rodní bavili o upírské politice. Tohle je přesně ten moment kdy si říkám, že by mě larp bavil. Ta atmosféra, kdy lidi umí vážně hrát. Popřípadě to jen berou tak seriózně, až je to fakt zajímá. Jiný svět, jiný zážitek. Chci víc…

Co vy, byli jste nedávno na nějaké dekadentní akci? Popřípadě láká vás role-play?