Pan fotograf

Petr Jedinák
Každý, pohybující se alespoň trochu v BDSM komunitě, o něm již slyšel. Vlastně, dnes už se o něm obecně ví, ale na můj vkus pořád né dost. Protože mi novinářské články přijdou trochu ploché, prozradím vám jak jej vnímám já!

Na začátek bych chtěla říci jednu věc, která nejspíše nebude populární. Myslím si však, že se umí lépe prodat, než ve skutečnosti fotit. Přesto, aby nedošlo k mýlce, jej považuji za velmi dobrého fotografa.
Fotila jsem s ním již několikrát a tak bych jej chtěla nějak shrnout nebo alespoň dojmy z něj. Je to člověk velmi příjemný. Takhle ne! Podobné žvásty uvidíte v každé druhé reportáži o něm a jeho práci. Chtěla bych vám ukázat jinou stránku toho všeho…

Ze začátku jsem byla značně nervózní, přeci jen známé jméno… a já, takové trdlo. Ale nebyl důvod! Atmosféra panovala (vždy panuje) skvělá. Nejednou mne dostal! Například, když mi pustil porno. Smáli jsme se, za břicha popadali! Nebo jindy, kdy mi ukazoval svou práci, která není všem na očích! Ale pokaždé mne dostává tím, jak mu můžu koukat pod ruce v temné komoře – je to úžasné!
O zábavu je postaráno, pokud mu umíte nahrát. Na první pohled byste ale vůbec neřekli, že je zábavný, natož vtipný! Ale je. Chce to s ním trávit čas, nebát se mluvit a být trpělivý. Pak vás nechá nahlédnout pod pokličku. Zvídavost bych zapomněla! Jistě, nebojte se ptát! Prozradí mnoho, pokud se zeptáte správně.
Jsem otevřený člověk. Nevadí mi se bavit o čemkoli! A i když jsou naše témata téměř perverzní, i přes to působí velmi obyčejně – jako bychom se bavili o počasí! Na druhou stranu, nevykecám toho o sobě moc, pokud se nezeptáte. Ovšem, vždy mne nějaká jeho otázka překvapí, viz. Jsi jedna z mála modelek, u které neznám menstruační cyklus, (nejedná se o citaci).

V tomhle mi dost připomíná zvířata. Bude váš kamarád, když vy budete jeho. Pokud si zachováte odstup, zřejmě jej bude mít také.

Přes tuto jeho milou stránku. Na akcích se jej pořád zdráhám oslovit. Mezi těmi lidmi co jej znají už dlouho a těmi zvučnými jmény, se často cítím maličká. Pak si nadávám, že jsem blázen…
Mimo jiné nebo spíše mimo fotky na digitál, máme společně také několik fotografií na skle. Kterými je Petr tak jedinečný. Většinou za jednu návštěvu zvládneme vyfotografovat tak dvě. Není to proces jednoduchý a opravdu to chce trochu přemýšlet, co chcete zachytit. Navíc né vždy to vyjde. Přesto jsou neskutečné! Zde začíná to umění! Když bych porovnala první a poslední fotografii z naší série dojde mi, že obě jsou docela zklamáním. První nevyšla neboť byla špatně nasvícená – tedy vyšla příliš tmavá, zachovala se tedy jen povedená digitální verze. Naopak poslední nevyšla, protože ostnatý drát je velice těžko tvárný – takže vznikl kompromis, pouze roubík.

Dá se toho říci tolik a přesto mi slova nestačí. Doporučila bych vám poznat jej osobně. A i pak jistě budete na tom stejně. Pochopíte mnohé a má slova nebudou urážkou, spíše nebudou jen o chvále. Víte co? Zkuste se podívat na jeho blog, možná mi pak porozumíte lépe.

JEDINAK.CZ
Ale kam dál? Co chci zachytit takto? Co bude dostatečně výjimečné?
Tak nad tím u něj uvažuji pořád. Když vidím sbírku fotografií na jeho zdech, i ty na zemi. Připadám si obyčejně. Na druhou stranu – prý je nás jen několik (v jeho sbírce), které nemáme ani jedno tetování, i piersing. I přes to, čím jsem tak jiná, že právě mě oslovil?

Čím jste výjimeční vy? Úchylkami, vzhledem, nápady či koníčky?
(Mluvme tentokrát o těch, které by se daly vyfotografovat)